Evropské společnosti čelí výzvám souvisejícím s rostoucím počtem velkých šelem, rozšiřováním jejich areálů rozšíření a narůstajícími konflikty vyplývajícími z jejich přítomnosti. V projektu CELSA – dohodě mezi vybranými evropskými univerzitami, včetně Jagellonské univerzity, jejímž cílem je podpořit užší spolupráci mezi partnery dohody v aktuálních výzvách souvisejících s výzkumem – vědci prokázali, že historické změny ve využívání půdy a procesy depopulace jsou významným faktorem přispívajícím k těmto trendům.

„Provedený výzkum ukazuje, že současný migrační potenciál medvěda hnědého v polských Karpatech je z velké části způsoben dlouhodobými změnami ve využívání půdy. Podobné vztahy mohou platit i pro další velké šelemy. Zlepšení kvality a propojení stanovišť pro velké savce, jako je medvěd hnědý, je obzvláště ovlivněno procesy depopulace pozorovanými ve venkovských oblastech po celé Evropě.“ Konkrétním příkladem tohoto procesu v Polsku jsou Nízké Beskydy, které díky své jedinečné a přesto dramatické historii přesídlování a intenzivní transformace krajiny umožnily dlouhodobé posouzení environmentálních důsledků depopulace, říká Anna Szwagierczaková, jedna z autorek publikace.

Tím byl zahájen proces rewildingu, neboli návratu do přirozeného stavu, jehož první fází v této oblasti bylo zarůstání dřevin na bývalou zemědělskou půdu, následované zvětšením lesní plochy. Trend růstu lesní plochy je dnes pozorován i v Nízkých Beskydech, což výrazně zvyšuje potenciál pro regeneraci biotopů velkých savců.

Pro pochopení dopadu změn ve využívání půdy byla propojení biotopů modelována pomocí modelování s nejnižšími náklady. To umožnilo určit polohu potenciálních migračních koridorů procházejících Nízkými Beskydy. „Tato oblast spojuje dvě karpatské subpopulace medvěda hnědého: východní a západní, jejichž primární biotopy byly identifikovány v Bukovských horách a Sadeckých Beskydech. Použitá metoda nám navíc umožnila posoudit kvalitu určených koridorů z hlediska biotopu,“ vysvětluje Anna Szwagierczaková.

Analýza zohlednila topografii studované oblasti, stupeň antropogenního vlivu (vzdálenost od zástavby a dopravních tras), prostorové rozložení a stáří lesů. Kromě současných prostorových datových sad byla použita i data získaná z historických map. To umožnilo výzkumníkům analyzovat data týkající se transformace krajiny ve čtyřech časových obdobích, od 60. let 19. století do současnosti.

Analýza ukázala, že nárůst lesní plochy pozorovaný v celém analyzovaném období byl klíčový pro zlepšení kvality a propojení stanovišť medvěda hnědého. Tento nárůst se stal obzvláště dynamickým po masovém přesídlování populace a pokračuje dodnes. S rozšiřováním lesních ploch se výrazně zlepšila i kvalita stanovišť medvěda hnědého. „V současné době pozorujeme procesy depopulace v různých částech Evropy. Ačkoli probíhají různým tempem, mají různé příčiny a různé důsledky, jak ukazuje náš výzkum, z dlouhodobého hlediska může být jejich dopad na přírodní prostředí pozitivní,“ zdůrazňuje Anna Szwagierczak.

Lepší pochopení těchto procesů z environmentálního i sociálního hlediska pomůže utvářet politiku EU v oblasti renaturalizace.

Autory článku  "Impact of historical land use change on the brown bear habitat connectivity in the Polish Carpathians" jsou Anna Szwagierczak, Dr. Elżbieta Ziółkowska, Dr. Michał Jakiel a Dr. Dominik Kaim (Ústav geografie a prostorového managementu, Jagellonská univerzita) a Joanna Wąs (Ústav geografie a prostorového managementu Polska).

zdroj: www.uj.edu.pl/wiadomosci/ ,  autor: Łukasz Wspaniały