Naneštěstí, navzdory naléhavé potřebě chránit obojživelníky, poměrně málo druhů bylo ekologicky studováno dostatečně podrobně, aby bylo možné přesně předpovědět dopad měnícího se stále teplejšího klimatu na stav jejich populací. Pouze něco málo přes 500 druhů obojživelníků bylo studováno na jejich toleranci vůči vysokým teplotám.

Článek, který byl právě publikován v Nature, napsal Patrice Pottier a jeho kolegové v čele s Dr. Szymon Drobniak z Ústavu environmentálních věd Jagellonské univerzity a Prof. Shinichi Nakagawa z Albertské univerzity (Kanada) se zabýval těmito omezeními dostupných dat. Pomocí tzv Pomocí imputace dat (metoda předpovídání hodnoty chybějících dat na základě existujících měření a dostupných ekologických informací) byli vědci schopni přidat data tepelné citlivosti obojživelníků pro dalších 4 656 druhů, čímž vytvořili bezprecedentní databázi pokrývající více než 60 % žijících druhů obojživelníků.

Pomocí těchto dat je pak výzkumníci spojili s globálními dlouhodobými historickými klimatickými daty a s klimatickými projekcemi klimatických změn očekávaných do konce tohoto století. Pro každý druh a pro každou lokalitu, kde se vyskytuje (označené podle mřížky 1 x 1 stupeň zeměpisné délky/šířky), byly sloučeny údaje o aktuální a budoucí teplotě a o citlivosti obojživelníků na přehřátí pomocí tzv. modelování mikroklimatu. Umožňuje nám „měřit“ citlivost obojživelníků na aktuální i budoucí teplotní úrovně s přihlédnutím k řadě vlastností prostředí obojživelníků (jako je přístup k vodě, síla větru, přístup do zastíněných úkrytů, vlhkost substrátu). Jedná se o mnohem přesnější přístup, než pouhé přiřazování meteorologických měření teploty citlivosti obojživelníků (místní prostředí často výrazně modifikuje podmínky, které zvířata skutečně zažívají).

Rozbory ukazují, že při aktuálně pozorovaných teplotách je 104 druhů (2 % z 5 203 zkoumaných) vystaveno nebezpečnému přehřívání i na zastíněných místech. Přestože analýzy zohledňovaly schopnost obojživelníků plasticky se adaptovat na vyšší teploty, výsledky ukázaly, že při zvýšení průměrné teploty vzduchu o 4ºC se toto procento zvýší na 7,5 %. Jinými slovy, do konce století a při současném tempu nárůstu teploty na Zemi bude téměř 400 druhů obojživelníků vytlačeno za jejich únosný teplotní rozsah.

Tepelná katastrofa obojživelníků navíc nebude rovnoměrně rozložena po celé Zemi. Na jižní polokouli se předpokládá, že k největšímu nárůstu počtu přehřívajících se druhů dojde v tropické zóně, včetně oblasti Amazonie, což je globální hotspot pro biologickou rozmanitost obojživelníků. Naopak, na rozdíl od všeobecného přesvědčení, na severní polokouli budou nejvíce ohroženi obojživelníci z mírného pásma.

Odhady polských, australských a kanadských vědců jsou s největší pravděpodobností značně konzervativní – rozměry katastrofy budou s největší pravděpodobností mnohem závažnější. Publikace je proto hlasitým a důrazným voláním po radikální akci na ochranu zranitelných obojživelníků, a to jak prostřednictvím radikálních změn v emisích skleníkových plynů, tak prostřednictvím ochrany stále fragmentovanějších biotopů obojživelníků.

Výsledky studie poukazují na tragické důsledky globálního oteplování pro obojživelníky. Je však zásadní rozlišovat mezi globálním a lokálním vymíráním. To druhé znamená omezené vymírání ve specifických geografických oblastech. Většina druhů nezaznamená přehřátí v celém svém rozsahu a tyto přehřátí se nemusí vyskytovat současně. Většina druhů tedy pravděpodobně zažije pouze lokální vyhynutí v důsledku přehřátí. Místní vymírání má však důsledky, jako je přeskupování složení komunity a eroze genetické rozmanitosti.

Některé populace obojživelníků mohou také podstoupit posuny areálu, kdy se trvale nebo dočasně přesunou do stanovišť s pohostinnějším počasím. To je však možné pouze v případě, že jsou k dispozici vhodná stanoviště pro osídlení. Vzhledem k nízké míře šíření některých obojživelníků a jejich široké závislosti na vodních útvarech z hlediska rozmnožování a termoregulace je potenciál pro posuny areálu pravděpodobně u mnoha druhů omezený. Výzkumníci poukazují na to, že obojživelníci žijící po delší dobu blízko svých fyziologických limitů, na oteplovacím okraji svého areálu, pravděpodobně pociťují tepelný stres, který může bránit aktivitě, příležitostem k hledání potravy a reprodukčnímu úspěchu, což vytváří další výzvy pro přežití a potenciálně vede k poklesu populace.

Výzkum doplňuje důkazy o tom, že změna klimatu je pro obojživelníky rostoucí hrozbou, a zdůrazňuje důležitost omezení nárůstu globální teploty pod 2 °C, aby se minimalizovalo riziko přehřátí populací obojživelníků. Nárůst teploty o 4 °C by nejen zvýšil toto riziko, ale také by způsobil skokovou změnu závažnosti účinků. Analýzy odhalily zásadní význam udržování hustého vegetačního krytu a vodních ploch. Tyto mikrobiotopy poskytují podmínky s nižšími a stabilnějšími teplotami a zvyšují potenciál obojživelníků a dalších chladnokrevných druhů k rozptýlení do vhodnějších mikrostanovišť. Vytváření chráněných oblastí a provádění iniciativ obnovy stanovišť může podpořit obojživelníky v měnícím se klimatu a potlačit další antropogenní hrozby, které zase mohou omezit pokles populace obojživelníků. Tyto akce jsou zásadní pro ohrožené obojživelníky a ekosystémy, které podporují na planetě, která prochází nebezpečnou změnou klimatu.

zdroj: uj.edu.pl, autor:  Mariusz Kopiejka