„Věnoval jsem se běhání, ale během toho už jsem taky dělal tabulky, statistiky, organizační práce nebo moderování soutěží. Byl jsem u mítinku v Bratislavě, který v 70. a 80. letech patřil k největším v Evropě. Tehdy tvořil tandem s Ostravou, a tak jsem se dostal ke Zlaté tretře,“ říká Juck v rozhovoru pro i-region.eu.

Kdy jste začal tušit, že byste měl sportovní kariéru vyměnit za tu manažerskou?

Byla to přirozená cesta. Znal jsem tabulky a hodnoty, a tak jsem věděl, že závodění pro mě do budoucna nebude tou nejlepší cestou. Takže jsem se vydal směrem, který se mě drží dodnes.

Kudy vedla vaše cesta na vrchol?

Velmi mi pomohlo, že jsem fungoval jako organizátor bratislavského mítinku. Tam bylo poprvé možné fungovat s dolary, a tak jsme mohli zabezpečit atlety ze západu. Do té doby to bylo spíše o východních sportovcích. Stále více jsem do všeho pronikal. V roce 1985 se světová atletika uvolnila, což podpořilo vznik jednodenních mítinků. Průkopníci byli ve Švýcarsku, ke kterému se postupně přidali i ostatní. Já jsem začal získávat kontakty a začal jsem pomáhat atletům.

Kdo byl vaší první hvězdou?

Trojskokanka Šárka Kašpárková, která v roce 1997 vyhrála mistrovství světa. Přicházeli další a další, například Jiří Mužík. Velký zlom nastal v roce 2002, kdy jsem naplno vstoupil do Zlaté tretry. Požádali mě, jestli bych nepomohl i s managementováním českých špičkových atletů, a tak jsem se dostal k Romanu Šebrlemu nebo Janu Železnému. Od té doby se všechno vyvíjí a klientela se rozšiřuje.

Pamatujete si, kdy jste se poprvé setkal s Usainem Boltem?

Věděli jsme o něm už v roce 2004, když byl ještě junior. Pozvali jsme ho do Ostravy, ale on se zranil a nepřijel. Sledovali jsme vývoj jeho talentu, byl i na olympiádě v Aténách, ovšem tam neuspěl. V roce 2005 měl krizi, v dalším roce byl však zpátky ve hře. Tehdy jsme ho poprvé přivezli do Ostravy, v té době ale ještě nikdo netušil, že z něj bude hvězda. Všechno se změnilo v roce 2008. Už byl dohodnutý na startu na Zlaté tretře, ještě předtím ale zaběhl světový rekord a do Ostravy tak přijel jako světový rekordman.

Do Ostravy dorazil devětkrát a nikdy neprohrál!

Byl považován za běžce na 200 metrů, pak ale zaběhl i stovku a hned udělal světový rekord. Potom přišel Peking, kde zaběhl další světové rekordy, a od té doby jeho hvězda rostla. V Ostravě jsme ho měli skoro každý rok, moc dobře si pamatuji i na rozlučkový start v roce 2017. Velmi si cením taky roku 2010, kdy u nás běžel jediný oficiální start na 300 metrů. Moc chtěl zaběhnout neoficiální světový rekord, ale začal moc rychle a nepovedlo se mu to.

Jste stále v kontaktu?

Hlavně s jeho manažerem. Sledujeme, co Usain dělá a jak se ubírá jeho život po kariéře. Hodně cestoval kvůli fotbalu, taky si musí plnit své smlouvy se sponzory a partnery. Na tento a další roky ale vyhlásil, že se chce více jako host zúčastňovat různých závodů.

Myslíte, že by se někdy mohl objevit jako host i na Zlaté tretře?

Rádi bychom ho tady v budoucnu zase měli. Uvidíme, jestli to klapne.

Stihl jste si za ta léta vybudovat s Boltem přátelský vztah?

Určitě ano. Vždy jsme se vnímali, to pokračuje.

Lidé dříve chodili na Zlatou tretru především na Bolta. Mrzí vás, že bez něj nejsou tribuny vyprodané?

Něco na tom je pravdy. Roli sehrály taky covidové roky. Lidé v Ostravě viděli to nejlepší a my se teď vše snažíme analyzovat, abychom stadion zase zaplnili do posledního místa. Letos tady bude aktuálně největší atletická hvězda světa – švédský tyčkař Armand Duplantis. Věříme, že to zabere a že se stadion zaplní. Každopádně Boltovo charisma bylo jedinečné. Byl personou, která nechybí jen nám, ale celé světové atletice.

Je v současném atletickém poli někdo, kdo by se mohl vydat v jeho stopách?

Do role propagátora a popularizátora se stylizuje americký sprinter Noah Lyles. Věnuje se i dalším aktivitám, je aktivní taky na sociálních sítích. Letos by chtěl překonat Boltův rekord na 200 metrů. Ještě nemá jeho charisma, tituly, rekordy ani popularitu, ale snaží se být jiný. Aby z někoho byla obrovská hvězda atletiky, tak k tomu nestačí jen kvalitní výkony, ale je třeba být úspěšný i v dalších směrech.

Máte v plánu dostat Lylese i do Ostravy?

Rádi bychom ho tady měli, na Zlaté tretře ještě nebyl. Uvidíme, jestli se nám to povede. Nicméně, pokud byste se prošli po ulici v Ostravě a zmínili jeho jméno, tak nevím, kolik lidí ho bude znát. Zato Duplantise nejspíš znát budou. Snažíme se lidi přesvědčit, že náš mítink nabídne vždy kvalitní závody.

Je to náročné?

Na tradičních mítincích lidé neřeší, kdo přijede. Na stadion dorazí vždy. Musíme vybudovat vztah ke Zlaté tretře i pro novou generaci. Dříve tady byli fanoušci, kteří chodili i v dešti na starý stadion. Teď jsou diváci jiní a jiná je i nabídka. Musíme udělat vše pro to, abychom nemuseli řešit, jestli se mítink povede vyprodat.

Je těžké dostat esa světové atletiky do Ostravy, nebo se o start na Zlaté tretře hlásí sami?

Všechno je o termínech, atletické kalendáře jsou náročné, navíc se to vše posouvalo kvůli covidu. Na druhou stranu, v letní sezoně jsme kromě Diamantové ligy a světového šampionátu zatím jediní, kdo ulovil Duplantise.

Jste tátou osmi dětí. Vydal se někdo z nich ve vašich atletických stopách?

Zatím ne, ale nikdy neříkej nikdy. Zatím je baví jiné věci, jako třeba hudba nebo IT sféra. Mě už jako dvanáctiletého kluka bavily statistiky a rekordy. Věřím, že se jednou objeví někdo další, kdo bude mít takový zájem o atletiku, abych mohl žezlo předat dál.

Pokud zrovna neřešíte atletiku, čemu se věnujete?

Mé široké rodině, vnoučatům. Rád se podívám na dobrý film nebo seriál, u čehož se vždy uvolním. Dívám se v původním jazyce, klidně i korejsky. A když máme s manželkou více času, tak cestujeme. Pokud to jde, tak spojíme atletiku s poznáním.

Víte, kolik atletických závodů ročně objedete?

Daly by se stihnout všechny, ale vzhledem k dalším povinnostem se to snažím limitovat.

autor: Petr Sobol