První otázka je jasná, proč budova fryštátského nádraží stála za tak obrovské množství úsilí? Co je na ní tak mimořádného?

Tak začněme tím, že v Karviné se památek moc nezachovalo, spoustu jich bylo zničena kvůli těžbě a o to víc je pak každá historická budova vzácná. Toto nádraží je navíc jedním ze symbolů rozvoje města v moderní epoše, zavedení železniční dopravy do středověkého města znamenalo rozvoj směrem na Petrovice v období, kdy se staví moderní průmyslová zóna – Blumenthalova továrna, Fryštátské železárny a ocelárny, potom Jäkl, Vagónka, to dává budově symbolicko-historickou hodnotu. Jinak budova stojí na vedlejší trati Severní dráhy Ferdinandovy, která byla budovaná od 30. let 19. století a měla spojovat Vídeň se solnými doly v Bochni a s Krakovem a najdeme na ní 20 staveb stejného typu jako je naše nádraží.

Když navštívíme budovu fryštátského nádraží, co by nemělo naší pozornosti uniknout?

Můžeme si všimnout, jak v době, kdy bylo budováno, se ještě kladl důraz detail, na estetické prvky, kdy například to podsebití, dřevěné prvky pod střechou, je velmi zajímavé a samozřejmě za pozornost stojí i to krásné, režné zdivo.

Jaké byly reakce obyvatel Karviné, a nejen, na zachránění budovy?

Spoustu spolků i soukromých osob nám pomohlo a pomáhá, s vyklízením, s opravami, s financemi (Adesse ekology, Klub vojenské historie Chotěbuz, Olza pro). Pro širokou veřejnost jsme připravili Den otevřených dveří, zvědavost je lidská přirozenost, tak je to zajímalo. Měli jsme tam výstavu obrazů a návštěvníci se mohli svézt vlakem z 80. let. Spolupracujeme totiž se Slezským železničním spolkem, abychom tak oživovali i ten původní účel budovy. Do budoucna bychom chtěli, aby železnice začala opět fungovat, to by bylo úplně ideální. Máme společné plány se spolkem Těšínská vinařská stezka, rádi bychom cestování za vínem a zámky propojili s železniční dopravou, samosprávy na polské straně byly z toho nápadu nadšené.

Takže z nádraží by mohla vzniknout turistická atrakce?

Ano a časem by se mohla připojit i osobní doprava. Ale je to komplikované a muselo by se to dobře propočítat, nicméně to by bylo splnění našeho snu, aby budova zase sloužila původnímu účelu. My zároveň chceme budovu využít jako zázemí pro karvinské spolky, pro komunitní život, aby stavba sloužila i této komunikaci, setkávání, vyměňování názorů. To se nám na akcích zatím daří. Plánujeme zde vybudovat vinotéku, případně také vybavení pro výrobu piva, lidé by pak mohli přijít, uvařit si, vyzkoušet si to. Věříme, že se tak sejdou různé typy lidí, kteří by se jinak možná ani nepotkali. Také bychom tam chtěli mít výstavní prostor, u něj možná nějakou kavárnu. To ale bude chtít spoustu další práce a finančních prostředků. Úkolem číslo jedna je teď střecha.

A když už se tam nějaký návštěvník vydá, co dalšího bys mu doporučil, aby v centru Karviné navštívil? Nemyslím tím fryštátský zámek nebo park, ale možná něco méně známého.

U nás je to skutečně jednoduché v tom, že významná historická místa se nacházejí pohromadě, náměstí a ulice okolo. Pro mě je jedinečný například obytný dům, který byl postavený na ulici Svatováclavské, je to funkcionalistická stavba Josefa Kalouse, žáka Jan Kotěry a autora brněnského výstaviště, kvalitní moderní architektura, naproti pak máme dvě vilky z období První republiky – růžovou a žlutou, které jsou zajímavé zejména svou historií. Růžová – Žurkova vila, je vila lékaře, který byl u zrodu sanatoria v Darkově, žlutou nechal postavit fryštátský advokát Abraham Teitelbaum a je to připomínka židovské komunity, která ve Fryštátě byla a dnes se o ní moc neví. Tato rodina přišla do města v roce 1922 z Vídně, v roce 1938 pak byli nuceni přesídlit do Krakova, před válkou se jim ale podařilo nakonec uniknout, dodnes žijí za oceánem. Zbytek připomínek židovské komunity, jako například hřbitov, se už nedochovaly. Další unikátní záležitostí je socha svatého Patrika, která se nachází mezi zámkem a kostelem, protože to není typický světec pro české země a souvisí to s irskou šlechtickou rodinou, která na konci 18. století vlastnila Fryštát.

A mimo centrum?

To jsou určitě industriální památky. Například Důl ČSA, jeho současný areál byl postavený na přelomu 40. a 50. let a je to příklad prvního moderního areálu v OKR po druhé světové válce. Nachází se tam tak nejstarší kladivová věž, železobetonová skipova těžní věž, která zde poprvé byla postavena metodou posuvného bednění. V Karviné se nacházejí skutečné technologické unikáty. Máme tu i starší příklady. Šachty jako Gabriela nebo Barbora byly inspirovány dolem Zollern II/IV v německém Dortmundu. Před 1. světovou válkou byla právě na těchto dvou šachtách poprvé v ostravsko-karvinském revíru použita nová koncepce výstavby důlních areálů spočívající ve stavbě velkoprostorových strojoven, které byly díky své monumentálnosti nazývány „chrámy nového věku“. Nedoceněné budovy jsou na ulici Ostravské naproti hasičské stanice, jedná se o domy z přelomu 19. a 20. století, které tvořily hornickou kolonii, zřejmě se jednalo o domy pro koksaře na současném dole ČSA, tehdy Jan Karel, typově to odpovídá. Jedná se o hodnotnou ukázku staršího dělnického bydlení pro horníky z období před 1. světovou válkou. Jsou o to cennější, že se na území Karviné žádné hornické kolonie nedochovaly. Dneska jsou už sice zateplené a z části přestavěné, ale tvar zůstal zachován. Vůbec celá oblast na Bělidle je moc zajímavá, sám postupně zjišťuji, jak nevšední objekty tam jsou. A velmi cenné jsou i lázně, funkcionalistická budova sanatoria z 30. let, kde je nyní dům Alzheimer, a most přes Olši patří mezi klenoty. V Karviné jsou stavby od gotiky po moderní architekturu, sorelu, dům na kuřích nožkách, který připomíná tu ideu velkých komunitních budov inspirovaných stavbami architekta Le Corbusiera, kino Centrum se svým brutalismem, bruselský styl v podobě sportovní haly a Prioru, který je inspirovaný nákupním domem v Rotterdamu. Máme tady opravdu všechno a v dobré kvalitě. 

Zvýšil se zájem o Karvinou po publikaci knihy Karin Lednické šikmý kostel?

Ano, odhaduju, že k šikmému kostelu (kostel sv. Petra z Alkantary) teď za víkend přijede přes 400 lidí. Bohužel pak většina z nich nepokračuje dál do města, což je škoda. Chtělo by to ty turisty podchytit a ukázat jim další možnosti strávení volného času v Karviné. Potenciál je tady podle mě velký, teď je čas ho využít.

A zvýšil se zájem i místních?

Myslím, že ano. Pro mě je to těžké posoudit, protože jsem neustále obklopený lidmi, které to enormně zajímá. Ale vím, že pokaždé, když vyjde publikace nebo film o historii Karviné, tak má u místních velký úspěch. Možná pomohly i sociální sítě, že si teď zájemci mohou sdílet fotky a informace, vím, že vzniklo několik nových skupin věnované právě historii Karviné a jejich částí. Myslím, že je tady hlad, který ještě nebyl uspokojen, například po opravdu kvalitních odborných knihách. V současnosti ale probíhají výzkumy, například ten od Národního památkového ústavu v lokalitě Karviná-Doly, které snad přinesou nějaké zajímavé publikace.

autor: Michaela Zormanová