Nedávno jste se stal novým vrchním sládkem pivovaru Ostravar. Co to pro vás znamená?

Stát se vrchním sládkem pro mě znamená dosavadní vrchol profesní kariéry. Stanout v čele Ostravaru, který má za sebou fascinující historii a vaří nádherná piva, je něco mimořádného.

Jak jste se k této práci dostal

Řekl bych že každý den mé dosavadní kariéry směřoval k současnému postu vrchního sládka. Na každé pozici od vedoucího laboratoře, mistra varny, spilky, procesního inženýra, podsládka, až po technickou podporu pivovarů napříč Evropou, jsem se naučil řadu věcí, které se mi teď’ budou hodit.

V pivovaru Ostravar působíte už od roku 2007. Asi k tomuto místu máte velký vztah, že?

Rozhodně ano. Ostravar si mě stáhl do pivovaru z Čech a svůj úvodní pohovor jsem vedl s vrchním sládkem Robertem Kuželou. To byl mimořádný muž, který stál u zrodu mnoha skvělých piv (Velvet, Kelt, Strong, pozn. redakce). Říkal jsem si, že by bylo hezké, kdyby se mi něco takového také někdy podařilo. Od té doby uběhlo 12 let a Ostravar mi opravdu přirostl k srdci.

Jaký vůbec máte vztah k pivu? Pijete ho rád?

Samozřejmě. Nemůžete být vrchním sládkem a nepít pivo. Nebo ho nemít rád. To je nepředstavitelné.

Co vás k pivovarnictví přivedlo? Jak jste se k němu dostal?

Ve škole mě bavily přírodní vědy, především chemie a bilogie, a když jsem první den na vysoké škole (VŠCHT) zjistil, že je zde obor pivovarnictví a sladovnictví, bylo okamžitě rozhodnuto.

Říká se o vás, že jste člověkem, který se nebojí experimentovat a přinášet nové věci. Jaké experimenty a novinky plánujete z vaší nové pozice?

Mou filozofií je dívat se na tradiční věci novými očima a posouvat hranice možného. Když jsem vymýšlel Jedenáctku Mustang, chtěl jsem jí dát drsnější hořkost, proto jsem zvolil relativně neznámý chmel Kazbek. V případě Černé Barbory jsem zase nechtěl, aby bylo pivo sladké, jak černá piva bývají.

V čem přesně vlastně spočívá role vrchního sládka?

Kdysi byl vrchní sládek zodpovědný pouze za vaření piva, dnes je zodpovědný za celý pivovar. Přirovnal bych tu funkci k pozici ředitele výrobního závodu. Kromě produktu - v našem případě piva - máte na starost také všechny další části pivovaru. Logistiku, energetiku, investice a podobně. Vše spolu musí ladit a všichni musí se všemi spolupracovat.

Před pár měsíci jste se společně s dalšími mladými sládky podílel na vývoji vylepšené ostravské dvanáctky. Jaká je? V čem je jiná?

Naše vylepšená dvanáctka je moc povedená. Při její přípravě jsme použili nové odrůdy chmelů i silnější chmelení. Zvedla se i stupňovitost a pivo je celkově harmoničtější, což se projevuje na jeho lepší pitelnosti.

Chystáte v Ostravaru i další novinky? Kam byste chtěl Ostravar posunout?

V tuto chvíli má Ostravar nadprůměrné portfolio, ve kterém jsou zastoupeny všechny důležité pivní styly. Navíc tady máme experimentální platformu v podobě Speciálů ze spilky, kde můžeme zkoušet nové receptury a ty nejúspěšnější zpětně promítnout do našeho standardní nabídky. V letošním roce jsme udělali důležitý posun v maloobchodním prodeji. Investovali jsme spoustu peněz do nového vzhledu láhví, do nových přepravek a výsledky se už dostavují. V příštím roce bychom se rádi více věnovali našim hospodám.

Ostravar je jedním ze symbolů Ostravy. V čem ji podle vás místní pivo vystihuje?

Ostrava je v České republice považována za poněkud drsné místo pro život. Pokud se sem ale přestěhujete, zjistíte, že pod povrchem této drsnosti je mimořádná přátelskost a přívětivost. Když se nenecháte ovlivnit předsudky a poněkud hrubším slovníkem, narazíte na upřímnost a opravdovou lidskou krásu. S naším pivem to je podobné. Pod pivní pěnou Ostravaru najdete mimořádně poctivé a plné tělo, které se vám bude líbit.

Pomáhal jste s rozjezdem pivovarů v Itálii, Španělsku a na Balkáně. Byla to zajímavá zkušenost? Naučil jste se tam i něco nového?

V zahraničí jsem si potvrdil, jak velkým fenoménem pivo je a s jakou úctou hledí pivovarníci, at už jsou odkudkoliv, k České republice. Všude, kde jsem byl, vařili pivo s velkou láskou a nadšením. Poznal jsem spoustu zajímavých lidí i receptur piva. Menší pivovary samozřejmě měly problém s udržením vysokého standardu kvality. V pivovarnictví není problém uvařit skvělé pivo, ale opravdové umění je vařit skvělé pivo každý den.

Náš portál se zaměřuje také na Slovensko a Polsko. Jaké máte zkušenosti se slovenskými a polskými pivy? A v čem jsou oproti nim Češi napřed?

Ve středoevropském prostoru je pivní kultura velmi podobná. Češi, Poláci i Slováci přistupují k pivu velmi podobně. Rozdíl je v tom, že pro nás je pivo jasnou národní jedničkou a že téměř všechny pivovary u nás vám nabídnou opravdu velmi dobré pivo. To v ostatních zemích běžně nebývá.

České pivo má velký zvuk po celém světě. Čím to podle vás je? V čem je tak jiné a výjimečné?

Odpověď’ na tuto otázku je jednodušší, než by se mohlo zdát. Vymysleli jsme si vlastní pivní styl, který se zalíbil celému světu. Náš národní nápoj vypadá výborně a ještě lépe chutná, takže mu nejde odolat.

Můžeme se my naopak něco naučit ze zahraničního světa pivovarnictví? Je stále prostor na to, abychom se posouvali dopředu?

Samozřejmě. V zahraničí jsou více než u nás otevření změnám. Jsou odvážnější a nebojí se experimentovat. My Češi jsme naopak více konzervativní, což je občas škoda. Porozhlédnout se dále od pivovarského komína a naslouchat jiným je moc poučné a může vás posunout víc, než si myslíte. Na druhou stranu musím říct, že určitý posun vidím už i u nás. O tom nakonec svědčí i šíre naší pivní nabídky.

Děkuji za rozhovor.

Autor: Petr Sobol