A bylo co poslouchat. Hrály se písně Fryderyka Chopina, Ignáce Paderevského, Mieczysława Karłowicza, Karola Szymanowského, Józefa Świdra a především skladby Stanisława Moniuszka - obecně známého tvůrce polské národní opery. Zvláštní důraz na skladby tohoto posledního zmiňovaného tvůrce je kladen především proto, neboť rok 2019 byl polským senátem vyhlášen jako Rok Moniuszka.

Rafał Majzner objal silou svého hlasu posluchače a ještě jednou přesvědčil přítomné, že Moniuszkova hudba je skutečný balzám na polskou duši.

Publikum velmi miluje písně od Moniuszka, všiml si zpěvák a dodává:  Jsou to písně, které nejvíc vyvolávají romantické emoce, vlastenecké pocity, opírají se na lidových melodiích, tak moc blízké Polákům, a většina z nich se snadno zaryje do uší.

Moniuszko trpěl, že jeho díla nedobývají svět - pokračoval - ačkoliv např.  „Halka“ byla ještě za jeho života hraná v Praze, a to pod taktovkou Bedřicha Smetany. Bohužel jeho opery neměly velký ohlas ve světě, ačkoliv se o to velmi snažil - poznamenává umělec. Tvorbu Moniuszka známe pasivně. Když se zeptáme na jeho díla, vzniká problém a nakonec nás napadne jen jedna odpověď - „Přadlenka“ (Prząśniczka). Zbytek jeho děl, jak už to tak bývá, zahladila píseň „Znáš-li ten kraj“ (Znasz li ten kraj) nebo „Morel“ (Meruňka) a další. A přitom StanisławMoniuszko psal velmi pěkné a dostupné písně, které mohl zvládnout každý. Byly to tzv. užitkové, salonové písně. To ale neznamená, že sem tam  nezabloudily i pod střechy - dodává Majzner.

Takže, de facto, byly rodinným repertoárem s integrační a upevňující funkcí, která udržovala polštinu v dobách, kdy Polsko ztratilo svůj stát...

 Myslím, že ano. Moniuszko napsal skoro tři sta písní. Jejich cykly vyplňují „Domácí zpěvníky“(Śpiewniki domowe). Jeho texty jsou jednoduché k interpretaci pro toho, kdo je patriot, cítí se být Polákem, chce žít, bydlet a pracovat v Polsku. Ty písně jsou bez interpretačních problémů.

A vokální problémy...?

Stávají se, protože hodně písní je transponovaných - jsou v různých, ne nesporně pohodlných, tóninách. Písně, které jsou ve svém provedení  dost vysoké, mají také dost nízké tóny.Ty je potřeba zazpívat. A potom zpívat horní tóny. Ale jde to provést. Moniuszko se svého času ponořil do problematiky vokální techniky a psal velice dobře.

Proto škoda, že jeho tvorba je jakoby známá v Polsku, ale de facto málo se o ní ví. Nepomohlo mu ani využití jeho písní pro účely propagandy ve 2. pol. 20. století...

Moniuszka spojujeme s národem a přestáváme ho blíže sledovat

Nevím, zda většina společnosti si je tohoto faktu vědomá - odpovídá tenorista.

A poslední otázka od redakce. Jak vnímají Poláci jeho tvorbu po skoro 150 letech od jejího vzniku?

Můžu rokovat pouze na základě toho, co vidím v opeře a na koncertech. Jeho opery „Strašidelný zámek“ (Straszny dwór) a „Halka“ jsou vždy vyprodané, vždy je publikum kompletní. Jiné, například „Hrabina“ (Hraběnka) nebo „Verbum nobile či „Vorař“ (Flis) jsou už trochu míň známé, ale v poslední době se objevují na operních deskách v souvislosti s Rokem Moniuszka.

A podle mého názoru má svých oblíbenců, zatím, velmi dost. Sám mám rád polskou hudbu. Snažím se ji zpívat nejen v Polsku, ale i v zahraničí, jako dnes v Čechcách nebo v Německu. A ty písně jsou přijímány velmi dobře. Zkrátka ta hudba v sobě něco má!

mro