Pomalu nám začínají dýchat na záda „evropské volby“. Můžeme si položit otázku, zda tento dech někdo pociťuje a zda někým hýbe? K čemu nám tyto volby jsou? Převážně v celostátní a na evropské úrovni se tato otázka jeví jako dost zásadní. Ale v naší „chatce na okraji“ jsme dost daleko od velkých záležitostí europarlamentu, který nás navíc často vnímá jako kdybychom byli v pohodlném politickém důchodu. Ale nezbavili jsme se svého vlivu až moc jednoduše? V tomto procesu se neangažují pouze voliči.
Ve volbách do europarlamentu je hlavním úkolem udržení pozice a jeho nástrojem je volební frekvence. V aktuálních kampaních (na území Polska) bychom se neměli odkazovat na návrhy Macrona nebo na formulování, byť vlastních, programových reforem. Je zbytečné hledat aktuální výčet problémů EU v hospodářském či společenském kontextu. A už vůbec nemůžeme hovořit o nápravných programech a rozvojových vizích. Není to úvaha týkající se konkrétní strany. Úvaha je směřována na celou politickou scénu. Mistrně a podmíněně, jako manželská smlouva, sestavená koalice pod vedením Platformy z jedné strany dělá co může, aby ještě chvíli vydržela do momentu voleb. Zároveň v rámci volebního nabádání (o programu nelze hovořit), straší unijní paralýzou, což je populizmus a nacionalizmus ohrožující demokratické hodnoty ergo evropské. Pravá strana politické scény straší migranty, islámskou revolucí, terorizmem, levičáky a vším, co se zrovna namane. Můžeme to shrnout dost rychle, neboť materiálu není mnoho, že na straně s hlavním volebním heslem 3x válka a 3x strach bychom určitě stát nechtěli.
Jako volič bych si měl položit otázky: válka s kým a strach před kým? Ten strach je povýšený do stavu smrtelného ohrožení. Odpovědí na tak očividný „výštěk“ z těch důmyslných a bohatě oplývajících volebních programů může být nasměrovaný na moji stranu argumentem o „neporozumění významu slova ohrožení“. Znovu položím otázku - jakého? Kde je to démonické ohrožení islamizací, kde v Polsku máme ta nepřeberná množství migrací, kdo je tak moc ochotný se k nám dostat? V tomto kontextu se mohou vyjádřit obyvatelé Itálie nebo Řecka. Nejde přitom o to, že je zalila vlna islámských migrantů, extremistů, nýbrž o to, že na svém území mají velkou koncentraci bídou frustrovaných migrantů, kteří postrádali jakékoliv životní jistoty. Taková koncentrace frustrace pokaždé vyvolává explozi nezávislou na vyznání, kultuře a zeměpisném vymezení. Takže čeho bychom se měli v Evropě bát? Především masové chudoby a zvětšující se laviny patologie. Vyjádřil se v souvislosti s tím nějaký kandidát? Nevšiml jsem si. O čem teda budeme hlasovat (o kom je v této souvislosti málo pravděpodobné)? Hlavně o namluvený strach před čímsi, kýmsi, tam kdesi, a také o posílení postavení politických stran. Voliči se v tomto směru berou jako fanklub jisté celebrity složený hlavně z emocionálních teenagerů, kteří jsou šťastní, že mají svůj idol - co dělá, to už není důležité.
Na tomto místě se můžeme zamyslet, že možná nemáme jiné problémy, nazvěme to eufemisticky, tak silně zkoncentrované. Bylo by to jakési vyproštění ze situace. Avšak jiné problémy jsou. Ať už vzpomínané majetkové disproporce v unii, vztahy unie - NATO, unie - USA, vztahy s Ruskem „přiklepnuté“ notami plnými pobouření, separatistické tendence motivovány mj. nespokojeností s ignorantským postojem evropských elit, nezaměstnanost mezi mladými lidmi, ale také migrace (ovšem ne z pohledu ohrožení islamizací), pokles významu křesťanských hodnot a nepřítomnost jiných základních hodnot atd. Otázek k vyřešení se naskýtá ještě mnoho. Nemusím je ale vyjmenovávat, neboť já nikam nekandiduji a ani netvořím žádný program. Jen se zamýšlím, proč bych měl hlasovat pro strach.
Autor: Aleksander Wolski, sociolog, Děkan odloučeného pracoviště Górnośląska Wyższa Szkoła Handlowa
Galerie výtvarného umění v Ostravě (GVUO), představuje obrazovou instalaci ikonických příběhů českých a slovenských dějin v podání slovenského umělce Matúše Maťátka. Výstavu Bratříčku, drž sa! připravil kurátor Vladimír Beskid. Zahájena byla dnes 23. června v 17 hodin a v ostravském Domě umění bude k vidění do 23. srpna.
V rámci 5. ročníku festivalu AżTak: POSEDLOSTI proběhne v Krakově výstava „Pokoje posedlosti“ Mata Kubaje – absolventa Školy interiérového designu v Krakově a designéra uznávaného v žebříčku 100 nejlepších designérů světa. „Pokoje posedlosti“ je vícerozměrný umělecký projekt konstruovaný jako zážitek rozprostřený ve dvou vzájemně se doplňujících místnostech. Výstava provede diváka dvěma způsoby vnímání posedlosti – jako jev pozorovaný zvenčí a jako stav prožívaný zevnitř. Je to příběh o tvůrčím procesu, napětí mezi kontrolou a intuicí a potřebě neustále se vracet ke stejným motivům, gestům a materiálům. Vernisáž výstavy se uskuteční 25. června 2026 v 17:30 v galerii B3B3 na adrese ul. Barska 38, byt 3, Krakov.
Počet obyvatel Moravskoslezského kraje se v průběhu 1. čtvrtletí 2026 snížil o 2 015 osob na 1,174 milionu. Úbytek byl způsoben zejména převahou zemřelých nad živě narozenými (o 1 835 osob), ale i zápornou bilancí stěhování (–180 osob). Počet živě narozených dětí, zemřelých a vystěhovalých se meziročně snížil. Počet sňatků se výrazně nezměnil. Meziročně však vzrostl počet přistěhovalých.
Frekomos
dle firemní klasifikace
Česko, Moravskoslezský kraj
Frekomos
dle firemní klasifikace
Česko, Moravskoslezský kraj
Portál i-Region.eu
dle dohody
Česko, Moravskoslezský kraj