Dobrou chuť!  – aneb něco málo o obědových zvyklostech Poláků a Čechů

Začněme obědem.

Ten polský začíná kolem 13.00 a někdy se protáhne až do 16.00. Český oběd začíná v 11.00 a trvá maximálně do 14.00. Naštěstí Češi nejsou zvyklí, tak jako v Lucembursku, zavírat restaurace když potřebuje poobědvat personál fabriky hromadného stravování.

A tak se můžeme radovat z jídla (polsky jadło) a pití (polsky napój) v hranicích našich finančních možností. Pokud jsou neomezené – hostince jsou před námi široce otevřené v každou denní dobu (kromě noci, ačkoliv ani ta není výjimkou). Jestli máme hluboko do kapsy – měli bychom se v restauraci objevit v rozmezí dvou hodin, počínaje 11.00 hodinou. Tehdy jsou totiž ve všech hostincích k mání…

 „Meníčka“ (polsky menu)

Neboli výběr jídel, která jsou značně levnější než ta v jídelníčku. Osoby snažící se zhubnout můžou být také spokojeny. Gramáž jídla strávníky nijak nenadchne. Zato máme zajištěno dobré jídlo čili jedzenie v polštině. Od českého slova strava je odvozen strávník (polsky konsument) a stravenky (v polštině bony żywnościowe), které obecně používají zaměstnanci, a které částečně hradí zaměstnavatelé. Meníčko je nejčastěji vystavené před hostincem. Díky tomu máme lepší povědomí o výběru daného lokálu. Snad jedině, že se „pochybí“ a hotová jídla, tzv. „hotovky“, už nebudou. V takovém případě jsou ale nabízeny „minutky“ – neboli jídla připravované tu a teď, což znamená (pozor!) čekání na jídlo nejméně půl hodiny.

Češi i Poláci se nijak zásadně neliší co do oblíbenosti jídel. Vepřový řízek znají obě země s tím, že Poláci ho mají rádi panýrovaný se salátem (polsky surówka) a Češi preferují soté se zelím a knedlíky, čili pověstný pokrm známý jako vepřo knedlo zelo. Kromě toho mají Češi i jiná populární jídla, která můžou pro Poláka znít dost záhadně, jako např. moravský vrabec (polsky morawski wróbelek) což jsou kousky vepřového podávané s vařeným zelím a bramborovými knedlíky, svíčková na smetaně, která nemá se svíčkou nic společného! (jde o hověží svíčkovou se zeleninovou omáčkou na smetaně), španělský ptáček v překladu znějící jako hiszpański ptaszek (druh hovězí rolády nadívaný slaninou, kyselou okurkou, vejcem a klobásou), štěpánská hovězí pečeně i znojemská hovězí pečeně, čili dobře upečené hovězí krájené na plátky v různých omáčkách (v polštině szczepańska pieczeń a znojemska pieczeń odvozená od města Znojmo).

Češi mají rádi polskou kuchyni. Milují průzračný červený boršč (znají jenom lehký ukrajinský), Poláci zase milují českou česnekačku (česneková polévka, precizněji pak czosnkowa zalewajka) nebo se po příjezdu do Čech nemůžou nabažit smaženého sýra. Češi se v Polsku nemůžou odtrhnout od „sernika“ (je úplně jedno jestli krakovský nebo vídeňský), který znají jako rozmražený, průmyslově zpracovaný cheescake. Szarlotku jako takovou neznají, jedině jablečný závin - neboli jablečný štrúdl. Slova údivu nemůžou nalézt při popisování polských moučníků.

Češi se diví, že Poláci pijí tolik čaje. Češi pijí zásadně kávu. Když už pijí čaj, pak ovocný. Černý čaj pijí…v případě bolesti břicha.

Místo toho Češi během oběda pijí pivo. Buď nealkoholické (Birell) nebo pivo ze samé pěny (mlíko), s polovinou pěny (hladinka) nebo čohtana (bez pěny). A pokud si někdo přeje naplnit krýgl do poloviny černým a do druhé poloviny světlým pivem, pak mu barman načepuje řezané (při dobré vůli můžeme do polštiny přeložit jako „rżnięte“).

Dobrou chuť! (polsky: smacznego)

Do Čech Vás zve Martyna (Martina)

V Čechách se hospody těší velké oblibě a jsou to velice důležitá místa na…schůzky.

Autor: M.Radłowska-Obrusnik, redaktor Českého rozhlasu Ostrava, redaktor portálu i-Regionu.eu