Hrad byl postaven na kopci a díky své strategické poloze a širokému výhledu do okolí plnil hlavně vojenskou úlohu - především pak při ochraně Jantarové stezky, která vedla od Jadranu až po Baltské moře. 

Pod hradem vznikla malá osada hradčanů, která se později přeměnila v dnešní Starý Jičín. Ten byl několik let i nejzazším trvale osídleným místem na Jantarové stezce, čemuž nasvědčuje i fakt, že místní starojický kostel je zasvěcen sv. Václavu, který tehdy býval patronem státní hranice 

Na začátku 13. století se Starý Jičín stal tržní vsí. Okolo roku 1230 ho pak získal  šlechtic pocházející z Porýní Arnold z Hückeswagenu, který plnil velmi významnou roli v družině Přemysla Otakara I.

Počátkem čtrnáctého století se stal držitelem hradu rod pánů z Kravař a na začátku 16. století se k němu dostal rod pánů ze Žerotína. Během třicetileté války byl ale hrad obsazen vojsky a Žerotínové o něj přišli. Na konci osmnáctého století se k němu dostal rod Seilernů, ten ale o své sídlo nejevil velký zájem a hrad se začal rozpadat, až se z něj později stala zřícenina. 

Vstup je zdarma

K rekonstrukci došlo v roce 1996, kdy obec opravila hradní věž. V patrech také byla nainstalována dobová expozice zbroje a dokumentů o hradě a panství Starý Jičín. „Obec vnímá tuto stavbu jako součást historie, současnost i jako budoucnost. Pro cizí přijíždějící je to doslova krajinné stigma, zkrátka vesnice a hrad. Jedná se o kouzelné spojení, které v každém evokuje vzpomínky na pohádky z dětství nebo na dobrodružství. To je snad jediná výhoda tohoto environmentu. Jinak obec měla s hradem vždy radosti i starosti jdoucí ruku v ruce spolu,” uvedl pro i-region.eu místostarosta Starého Jičína Miroslav Klimpar. 
Zřícenina hradu Starý Jičín nabízí spoustu lákadel a krásných výhledů, nikdy ale nedosáhla takové turistické slávy, jako třeba nedaleké Hukvaldy. „Nikdy jsme se nesnažili a popravdě jsme ani nemohli maximální měrou využít hrad pro komerční účely, protože nám v tom brání legislativa. Hrad je totiž veden jako zřícenina a jsou zde možné stavební úpravy pouze ve smyslu statického zajištění zdiva. Takže do Hukvald či Helfštýnů budeme mít vždycky daleko, ale nestěžujeme si. Možná naopak, je to do jisté míry výhoda polosoukromí,” dodal pan Klimpar.

Vstup na hrad je zdarma, platí se jen za návštěvu věže, na čemž se nic měnit nebude. Finanční, ale i lidská náročnost na údržbu zříceniny je však veliká. „Naštěstí jsme se dostali do programu záchrany architektonického dědictví, odkud čerpáme nemalé částky, ale padesát procent musíme doložit ze svých zdrojů. Každý rok je to dohromady 700 tisíc až jeden milion korun,” prozradil Klimpar a dodal: „Lidské zdroje máme vlastní, na pravidelnou údržbu sečení trávy a mýcení křoví, pracovníky technických služeb, ale obrovskou měrou nám přispívají brigádníci, malí i velcí.“ 

Chystá se archeologický průzkum

Starý Jičín si přínosu brigádníků velmi váží, a tak by pro ně rád jednou vybudoval i zázemí. „Kde by se mohli převléct, ale klidně i přespat nebo se jen tak potkat a setkat se při výšlapu na hradě,” řekl Miroslav Klimpar. „Cílem je spíše, aby se každý podílel svou prací na hradě, než hrad rychle dostat do nějakého komerčního stavu a rychle vybírat peníze,” dodal. 
Veškeré práce probíhají za dohledu Národního památkového ústavu, stavebního úřadu i dohledu archeoložky Jany Brhelové. „Součástí setkání na hradě je i seznámení s dějinami hradu a naší země, kdy fundovaní pracovníci seznamují zvláště děti s tím, co například vlastně vykopali za „střep", z jakého je období či jaká byla technologie jeho výroby. Takže děti nasávají historii s lopatkou a smetáčkem v ruce. Takto získané informace mají jinou váhu než ty získané čtením nebo poslechem,” pokračoval Klimpar. 

Další metou, na kterou by se hrad rád zaměřil, je provedení komplexního archeologického průzkumu. Náklady by se přitom měly vyšplhat zhruba na pět milionů korun. „Je to otázka příštích deseti let a popravdě, moc se mi do toho nechce, a to z více důvodů, než jen finančního. Když odkryjeme všechna tajemství, která hrad skrývá, tak už večer, u ohně na hradě, nebude nad čím snít, rozvíjet svou fantazii a povídat si až do rána o tom, co se skrývá třeba v podzemním podlaží hradu, které ještě nebylo odkryto, ale řada fundovaných lidí jeho existenci nevylučuje,” uzavřel Miroslav Klimpar. 
 

autor: Petr Sobol