Hradiště Lubomia, které bylo využíváno v osmém a devátém století,  se rozléhalo v zalesněném terénu. Osada zde vznikla ve velmi výhodném místě a rozléhala se na ploše zhruba šesti hektarů.

V její západní části se nacházelo okolo 150 obytných budov, přičemž chaty byly docela velké. Východní část hradiště pak sloužila jako obchodní místo a veřejné náměstí. Místní obyvatelé se živili především chovem a zemědělstvím, pěstovali obilí a ve velké míře konzumovali maso, častou činností byl však i rybolov, sběr, lov řemeslná výroba či tkaní. Místní obyvatelé vyráběli nástroje z bronzu a železa a podle některých nálezů je patrné, že v Lubomii sídlili i ozbrojení válečníci včetně jezdů. 

Hlavní částí raně středověké hradiště byla akropole, která byla chráněna dvěma příkopy, přičemž jeden z nich dosahuje až šestimetrové hloubky. Okolo akropole byly obehnány dva prstence hliněných valů, které byly vyztužené dřevěnými konstrukcemi. Těmi procházely dvě brány a východně od akropole se nacházelo i podhradí, které bylo chráněno jak příkopem, tak hliněným valem.

Hradiště vypálil kníže Svatopluk I.

Hradiště nejspíš sloužilo jako centrum kmenové vlády Holasiců a svůj účel plnilo někdy do roku 874 až 885, kdy ho pravděpodobně během jedné ze svých výprav dobyl a vypálil kníže Svatopluk I., jenž byl třetím a nejvýznamnějším panovníkem Velkomoravské říše. Po jejím pádu se pak Holasici dostali pod nadvládu Českého knížectví.

Od té doby hradiště už nikdy nebylo obnoveno a přišlo o svůj význam. Příštím generacím však zanechalo odkaz, který přetrvává dodnes. Svědčí o tom také archeologické výzkumy provedené v letech 1933 až 1938 a 1966 až 1968, během nichž byly nalezeny části kroužkového brnění a kování výstroje avarského typu. Zároveň zde byly objeveny tři dřevěné stavby, které měly sloužit jako shromažďovací budova, svatyně a palác. Nálezy, které byly v tomto hradišti objeveny, jsou nyní uloženy v Muzeu ve Wodzislawiu Slaskim. Model osady je pak zase možné vidět v budově Základní školy v Lubomii. Za návštěvu však stojí i samotné pozůstatky hradiště. „Za vstupné se nic neplatí,“ uvedla za obec Lubomia Joanna Hartman. 

Návštěva Lubomie

Samotná Lubomia byla poprvé zmíněna v dokumentu z roku 1304. Ve druhé polovině devatenáctého století byla v této obci založena továrna na doutníky, která byla pobočkou společnosti z Ratiboře. Kromě bývalého hradiště je místní velmi cennou památkou také dřevěná kaple sv. Jana Nepomuckého, která je už více než 300 let stará.

Obec Lubomia, ve které byla vybudována protipovodňová hráz, se nachází nedaleko od hranic s Českou republikou. V její blízkosti leží například Raciborz či Tworków a prochází tudy i turistická stezka, respektive zelená turistická značka propojující město Raciborz a obec Syrynia, zvaná Szlak Goleszyców. Ta protíná i samotné hradiště, které je velmi dobře dostupné a vyhledávané turisty. Přestože obec nepředpokládá, že by v blízké budoucnosti nějak rozvíjela služby v jeho okolí, tak se jedná o místo, které rozhodně má co nabídnout.

Hradiště je, včetně obce Lubomia, zároveň dobře dostupné cyklostezkou č. 313Z od polské Raciborze, cyklostezkou č. 320C z města Rybnik a cyklostezkou č. 316Y od polské obce Olza, která leží v blízkosti česko-polské hranice.

V blízkosti, konkrétně na hranici polí mezi Syryni, Grabówkou a Lubomií, se navíc nachází další zajímavý turistický cíl. Jedná se o pohraniční val, který byl nejspíš postaven v letech 1793 až 1794. O tomto místě se říká, že vzniklo díky Švédům. Těch tady totiž během švédských válek údajně bylo tolik, že každý, kdo tuto krajinu opouštěl, hodil šavlí kousek země, a tak vznikl tento val. Na kopci se nachází také balvan s nápisem Sophien Linde 1822, jenž má připomínat nádherný strom, který byl zasazen na památku Žofie Lichnowské, a který byl poté zničen.

autor: Petr Sobol