Dětské boty v Osvětimi se skládají z různých materiálů, které se navzájem ovlivňují. Je u nich proto třeba provést příslušné úpravy, které zpomalí jejich proces stárnutí.

8000 bot

V konzervátorských dílnách muzea odstartoval dvouletý projekt konzervace zhruba 8000 bot, které má Památník ve své sbírce. „Dětské boty jsou jedním z nejdojemnějších svědectví o zločinu spáchaném v osvětimském táboře, a proto je tak důležité jednat, abychom je zachovali co nejdéle. V plánovaných konzervačních pracích bude mimořádně důležitý individuální přístup ke každé botě,“ uvedl zástupce ředitele odpovědného za konzervaci Rafal Pióro.

Současně s konzervací bude u bot probíhat také popisná a fotografická dokumentace. Každá bota bude okótována a na základě získaných informací bude vytvořena i databáze majitelů a výrobců bot. Díky konzervačním pracím dojde ke zlepšení fyzikálně-chemických vlastností bot, což umožní jejich dlouhodobé uložení a vystavení.

„Každá z bot má jiné vlastnosti, poškození i stopy používání majiteli, které určují rozsah konzervačních činností a výběr vhodných metod a přípravků,“ řekl konzervátor z konzervátorské dílny muzea Miroslaw Maciaszczyk.

Boty se jmény

Ve sbírce muzea je zhruba 110 tisíc bot, z toho asi 8000 jich patřilo nejmladším obětem německého nacistického tábora. Většina z nich je vystavena v expozici, která zahrnuje boty různých druhů, velikostí a materiálů. Boty byly nalezeny po osvobození tábora, většinou však jen po kusech. Páry tvořila jen malá část z nich.

U většiny bot vedení muzea neví, komu patřily. Jsou mezi nimi však i boty se jmény nebo adresami, což umožňuje identifikovat jejich majitele. Původ dalších bot je zase možné přiblížit díky značkám výrobců.

„Zachování a podrobné historické studium této velmi smysluplné skupiny osobních předmětů je nesmírně důležité z konzervačních i etických důvodů. Předpokládáme, že díky pracím provedeným v rámci projektu se podaří identifikovat alespoň některé z majitelů bot a jejich příběhy budou symbolizovat statisíce bezejmenných obětí,“ dodala Elżbieta Cajzer z osvětimského muzea.

autor: Petr Sobol