Dnes jsme neustále bombardováni podněty, které nás povzbuzují k činnostem, jež vedou k okamžitému uspokojení. Sociální média, online nakupování, počítačové hry a online hazardní hry využívají mechanismy odměňování hluboce zakořeněné v našem mozku. U některých lidí vedou ke ztrátě kontroly nad svým chováním a rozvoji behaviorálních závislostí.

Vědci se již léta snaží pochopit, proč někteří lidé dokážou odolat impulzivním rozhodnutím, zatímco jiní opakovaně opakují škodlivé činy. V publikaci v časopise „Psychophysiology“ vědci analyzují roli ventromediálního prefrontálního kortexu (vmPFC) v tomto procesu. Tato struktura, která se nachází v přední části mozku, hraje důležitou roli při posuzování hodnoty odměn, předpovídání důsledků činů a potlačování škodlivých impulsů. Neurologické studie dříve ukázaly, že jedinci s poškozením této oblasti mají potíže s předpovídáním důsledků svých rozhodnutí a jsou náchylnější k rizikovému chování. Podobné dysfunkce v aktivitě vmPFC jsou pozorovány u jedinců trpících závislostí na hazardních hrách a jinými behaviorálními závislostmi.

Výzkum mezinárodního týmu vědců, včetně Dr. Prof. Mirosława Wyczesanyho z Psychologického ústavu Jagellonské univerzity, Prof. Markuse Junghöfera a Dr. Thomase Krokera z Univerzity v Münsteru, ukazuje, že neinvazivní stimulace specifické oblasti mozku může zlepšit schopnost činit správná rozhodnutí a zvýšit kontrolu nad rizikovým chováním. „Tato metoda spočívá v průchodu velmi slabého elektrického proudu vybranými oblastmi mozku pomocí elektrod umístěných na pokožce hlavy. Nezpůsobuje bolest ani změny tkání, ale může dočasně zvýšit nebo snížit dráždivost neuronů,“ říká Prof. Mirosław Wyczesany.

V experimentu byly použity tři typy stimulace: excitační (anodální), inhibiční (katodická) a simulovaná stimulace, působící jako placebo. Studie se zúčastnilo sedmdesát dva zdravých jedinců. Po dokončení stimulace plnili úkol připomínající hazardní hru. V každém kole účastníci obdrželi informace o pravděpodobnosti výhry a poté se rozhodli, kolik chtějí vsadit. Po provedení volby se dozvěděli výsledek – zisk nebo prohru. Jejich mozková aktivita byla současně zaznamenávána pomocí elektroencefalografie (EEG), což umožnilo sledovat procesy probíhající ve zlomku sekundy během rozhodování a hodnocení výsledků.

Studie zohledňovala jak matematicky výhodné, tak i nevýhodné situace. V některých pokusech mohl hráč statisticky vyhrát. V jiných pokusech riziko prohry převyšovalo šanci na výhru. Výsledky ukázaly, že účastníci vystavení stimulaci vmPFC činili racionálnější rozhodnutí. Když byla šance na výhru vysoká, sázeli větší částky. Když se však riziko prohry zvýšilo, sázky snížili. Účastníci vystavení inhibiční stimulaci vykazovali opačnou tendenci – s větší pravděpodobností podstupovali nadměrná rizika.

Obzvláště významné byly výsledky pokusů, kde riziko prohry převyšovalo šanci na výhru. V takových pokusech účastníci vystavení stimulaci prohráli výrazně méně peněz než účastníci v kontrolní skupině (bez skutečné stimulace). Tento efekt byl patrný od začátku experimentu, což naznačuje, že stimulace nejen zlepšila učení, ale především posílila schopnost inhibovat impulzivní rozhodnutí.

Výzkumníci také pozorovali zajímavý efekt týkající se zpracování zpětné vazby. Po stimulační stimulaci účastníci přesněji předpovídali očekávané výsledky. Když výsledek odpovídal očekáváním, reagovali klidněji a hodnotili ho méně emocionálně. Neočekávané události, zejména neočekávané zisky nebo ztráty, však vyvolaly silnější reakce. Podle autorů to naznačuje hlubší zpracování informací a efektivnější učení se ze zkušeností. Mozek lépe rozpoznával situace, ve kterých se realita odchylovala od předpovědí, což umožnilo rychlejší aktualizaci akčních strategií.

Z psychologického hlediska je to významné, protože jednou z hlavních charakteristik behaviorálních závislostí je obtížnost vyvozování závěrů z negativních důsledků. Závislý na hazardních hrách může opakovaně prohrávat peníze a přesto pokračovat ve hře. Pokud stimulace vmPFC skutečně zlepšuje schopnost předvídat důsledky činů a učit se z chyb, mohla by podpořit budoucí léčbu těchto poruch.

Autoři však zdůrazňují, že studie byla provedena na zdravých účastnících, nikoli na pacientech. Nelze proto automaticky předpokládat, že podobné účinky se objeví u lidí trpících patologickým hazardem nebo jinými závislostmi. Technika tDCS navíc nepůsobí pouze na jeden bod v mozku, ale ovlivňuje i sousední oblasti, což ztěžuje přesné určení zdroje účinků. Podobné výsledky byly replikovány výzkumníky v jiných studiích, ale jsou nutné další studie.Další klinická práce ověří účinnost této metody v terapeutické praxi.

„Ačkoli je rutinní používání mozkové stimulace v léčbě závislosti na hazardních hrách stále v nedohlednu, výsledky naznačují, že neinvazivní neuromodulační techniky se mohou v budoucnu stát cenným doplňkem psychoterapie,“ uzavírá profesor Wyczesany.

autor:  Łukasz Wspaniały, zdroj: www.uj.edu.pl/wiadomosci/