OJ 287 je blazar, speciální typ aktivní galaxie. Je od nás vzdálená asi 5 miliard světelných let. Jeho umístění na obloze je významné. Objekt se nachází v souhvězdí Raka, které patří do ekliptiky. Dráhy planet sluneční soustavy leží poblíž. Astronomové dlouho hledali nové planety a další menší tělesa v této oblasti a od konce 19. století začali tyto oblasti systematicky fotografovat. Při pohledu přes staré desky vědci zjistili, že první světlo z OJ 287 bylo nevědomky zaznamenáno v roce 1888.

Díky studiu proměnlivosti viditelného světla tohoto vzdáleného systému, které je nyní možné provádět v unikátním, více než stoletém časovém měřítku, se můžeme dozvědět podrobnosti o jeho struktuře a vývoji. Astronomové identifikovali dva základní cykly. Jedna, opakující se každých 55 let, je spojena s pomalou reorientací celého systému. Druhý, opakující se přibližně každých 12 let, je doprovázen vzplanutími trvajícími asi dva týdny. K vysvětlení takové neobvyklé variability, a zejména rychlého cyklického zjasňování, bylo nutné postulovat existenci v centru OJ 287 nikoli jediné, jak je tomu obvykle u téměř všech aktivních galaxií, ale dvojice supermasivních černých děr. zásadně odlišných velikostí. Hlavní černá díra o hmotnosti až 18 miliard sluncí je obklopena diskem, ze kterého pomalu „nasává“ hmotu v ní. Tato supermasivní černá díra také generuje energetické, vysoce kolimované výrony hmoty doprovázené elektromagnetickým zářením pozorovaným na Zemi. Druhá „relativně malá“ černá díra s „pouhými“ 150 miliony hmotností Slunce obíhá kolem svého souputníka a občas dvakrát „probodne“ jeho disk – doprovázený velkolepým světelným ohňostrojem.

Po několik desetiletí se vědci snažili izolovat jednotlivé příspěvky z každé černé díry od pozorovaného světla. V případě úspěchu by mohli potvrdit existenci dvou masivních komponent. Teoretické modely chování blízké dvojice černých děr poskytly předpovědi výskytu následných vzplanutí. Předpovědi se znovu a znovu naplňovaly. Astronomové však stále hledali přesvědčivé důkazy o méně hmotné černé díře.

V letech 2021 a 2022 provedl mezinárodní tým rozsáhlou kampaň vícepásmových pozorování OJ 287. Důvodem byly předpovědi brzkého „propadu“ méně masivní černé díry do akrečního disku. Ve skutečnosti, méně než několik nocí po plánovaném datu, viděl profesor S. Zoła pomocí dalekohledů Skynet rozmístěných po celém světě krátký výbuch. Trvalo to jen jeden den! Při propichování akrečního disku absorbovala „malá“ černá díra velké množství materiálu. To způsobilo náhlé zjasnění celého systému. Takový krátkodobý jev lze snadno přehlédnout! Bez významu pro úspěch projektu byl prof. Špatná a ... bezmračná noc v těch částech světa, kde se prováděla pozorování. V podobnou dobu bylo gama zjasnění systému detekováno satelitem Fermi. Navíc k déle trvajícímu zvýšení optické jasnosti OJ287 dochází, když se černá díra objevuje nad diskem.

Když dali všechno dohromady, astronomové zjistili, že tyto tři typy vzplanutí jsou důkazem přímé interakce mezi nízkohmotným společníkem a akrečním diskem obklopujícím masivnější černou díru.

zdroj / autor: UJ / Richard Šipka