Když přemýšlíme o druzích, často si představíme zcela oddělené skupiny organismů.

Mnoho z nás má také běžně vyučovanou definici druhu jako skupiny organismů, které se mohou křížit pouze mezi sebou a produkovat plodné potomstvo. Biologie však není černobílá a výše zmíněná definice plně neodráží svět kolem nás. Při zkoumání blízce příbuzných druhů je zřejmé, že často podléhají hybridizaci, tedy křížení. To z nich ale nedělá jeden druh, protože potomci takových kříženců často fungují mnohem hůře než rodiče, což účinně brání homogenizaci obou skupin. Nižší zdatnost potomků (např. nižší plodnost) vyplývá z různých typů nekompatibilit, které druhy získaly samostatným vývojem v izolaci. Navzdory zmizení geografické bariéry izolující oba druhy zašly věci příliš daleko a jejich sloučení do jednoho druhu již není možné.

Hybridizace však není bez následků. Kříženci tím, že se páří, byť vzácně, s jedinci rodičovského druhu, umožňují přenos genů mezi druhy. Tento přenos – odborně nazývaný introgrese – je většinou velmi omezený a čím více jsou hybridizující druhy neslučitelné, tím je obtížnější.

Některé typy genů, které poskytují přímý prospěch jednomu druhu, jako jsou ty, které se týkají imunity, však mohou procházet druhovou bariérou snadněji než jiné.

Mezi potenciálními kandidáty jsou často zmiňovány geny hlavního histokompatibilního komplexu (MHC). Tyto geny kódují proteiny nezbytné pro detekci patogenů a iniciaci specifické imunitní reakce u obratlovců. Spektrum patogenů, které daný jedinec dokáže rozpoznat a následně s nimi bojovat, závisí na jeho genovém repertoáru MHC. V populacích obvykle pozorujeme mnoho variant těchto genů, ale často jsou to právě tyto nové nebo vzácné varianty, které jsou zvláště cenné, protože patogeny neměly možnost se před nimi „naučit“ „schovávat“.

Mezinárodní tým vědců pod vedením prof. Wiesława Babika z Biologické fakulty Jagellonské univerzity porovnával introgresi MHC a dalších genů ve 29 hybridních zónách obratlovců – od ryb po savce.

Studie publikovaná v časopise Molecular Biology and Evolution jasně prokázala univerzálnost toku genů MHC mezi druhy a poskytla důkazy o mnohem rychlejší rychlosti toku genů MHC ve srovnání s průměrem v celém genomu. Ukázali také, že se jedná o pokračující a pokračující proces, který pravděpodobně umožňuje druhům rychleji reagovat na vznikající hrozby.

Výsledky výzkumu také podnítily redefinici ochrany ohrožených druhů. Společný názor na zachování čistoty genofondu, a tím zabránění hybridizaci, může bránit účinné adaptaci tváří v tvář novým patogenům. Předkládaný výzkum je tedy v souladu s postulátem, který je ve vědecké komunitě již delší dobu vznášen aktivně chránit druhy zvyšováním jejich genetické variability, která může být klíčová pro jejich přežití při pozorovaných klimatických změnách.

zdroj: nauka.uj.edu.pl