Kost je zdrojem informací o minulosti. Právě zkoumáním kostí mohou archeologové a antropologové rekonstruovat stravu našich předků a jejich migrační trasy. Během doby železné v Polsku byla kremace dominantním pohřebním rituálem. Spálené ostatky byly ukládány do keramických uren (pohřební nádoby) nebo přímo do země.

Pod vlivem vysokých teplot prochází kost fyzikálně-chemickými změnami. Nejprve se rozkládá organická složka, včetně lipidů a proteinů, a nad 700 °C rekrystalizuje minerální složka, nazývaná bioapatit. Po uložení do urny degradace kostí pokračuje. Její stupeň a směr jsou ovlivněny mnoha faktory, jako je čas, pH a chemické složení půdy a sedimentární výplně v uren. Pochopení procesu diageneze kostí je klíčové pro rekonstrukci starověkých kremačních praktik.

Skupina vědců provedla společnou studii spálených lidských ostatků a půdy a sedimentárních výplní ze čtyř prehistorických uren nalezených v dobře zachovalých hrobech na pohřebištích z doby železné a římské (Czarnówko a Miłoszewo) v Pomořansku. Dvě urny byly uzavřeny víky, jedna byla částečně zakrytá a jedna byla bez víka.

Osteologické, spektroskopické (FT-IR ATR) a fyzikálně-chemické analýzy půdy ukázaly, že primárním faktorem určujícím diagenezi kostí byla dostupnost vody ve výplni urny. Infračervené spektroskopické (FT-IR) studie byly provedeny na linii paprsku CIRI. Získaná spektra umožnila chemometrickou analýzu kosti, která odhalila významné změny v chemickém složení kosti mezi uzavřenými a otevřenými urnami a dokonce i mezi vrstvami u uzavřené urny. Stupeň uzavření urny ovlivnil přístup vody k ostatkům, a tím i rychlost a povahu změn po pohřbu.

Spoluautory článku „Diageneze prehistorických lidských spálených kostí v písčitém pohřebním prostředí“, který byl publikován v časopise Journal of Archaeological Science, jsou Dr. Karolina Kosowska a Dr. hab. Tomasz Wróbel, profesor na Jagellonské univerzitě z Národního centra synchrotronového záření SOLARIS.

zdroj: uj.edu.pl/wiadomosci/ , autor: Łukasz Wspaniały