měny v rodinných strukturách, méně času stráveného s dětmi a zaměření na uspokojování materiálních potřeb dětí na úkor jejich emocionálních potřeb činí rodičovství stále méně uspokojivým. Rodiče tedy hledají řešení a rady na internetu nebo v televizních pořadech, ty však často nabízejí protichůdné názory na to, jak děti vychovávat. V důsledku toho narůstá nejistota ohledně chování, které definuje dobré rodičovství. Navzdory mnoha výzkumům o rodičovských postojích a chování a jejich významu pro vývoj dětí stále chybí analýzy jednotlivých faktorů podporujících pozitivní rodičovství. Role empatie a vděčnosti rodičů při utváření jejich rodičovských postojů, které mají velký význam pro duševní vývoj dětí, je stále nedostatečně prozkoumána.

Rodičovská empatie je citlivost k dětem, jejich emocím a potřebám a schopnost přiměřeně reagovat. Na vděčnost lze zase nahlížet jako na postoj k životu založený na rozpoznání a ocenění pozitivních stránek života. Toto ocenění se může týkat jiných lidí, věcí nebo situací kolem nás.

Doktorka Agnieszka Lasota z Institutu pedagogiky Jagellonské univerzity provedla studii mezi 712 rodiči polských dětí ve věku od 6 měsíců do 12 let, ve které hledala odpovědi na otázku, jak souvisí empatie a vděčnost rodičů s postoji rodičů, ať už pozitivními nebo negativními. Úroveň empatie, vděčnosti a typy rodičovského chování byly zkoumány pomocí standardizovaných nástrojů. Výsledky byly publikovány v časopise Family Forum.

- Získané výsledky naznačují, že intenzita specifického chování rodičů vůči dětem může souviset s mírou empatie a vděčnosti, kterou rodiče prožívají. Pečovatelé, kteří jsou empatičtí a vděční, častěji projevují emocionální vřelost, pozitivní přístup k demokratickému rodičovství a podporují nezávislost svých dětí. Je méně pravděpodobné, že budou projevovat negativní postoje, jako je přehnaná shovívavost nebo přísná disciplína zaměřená na systém trestů – popisuje Dr. Agnieszka Lasota.

Studie zjistila, že pro posílení pozitivního rodičovského chování je nejdůležitější praktikování vděčnosti, zejména oceňování jednoduchých potěšení. Celkové skóre vděčnosti je také pozitivně spojeno s věkem rodičů, což znamená, že starší rodiče bývají vděčnější. Afektivní empatie neboli schopnost pociťovat soucit je nejsilněji spojena s projevem emocionální vřelosti, následuje demokratický postoj. Osobní utrpení, které rodič prožívá, zase oslabuje všechny pozitivní dimenze rodičovských postojů.

- Oba rodiče, kteří k výchově dětí přistupují striktně a shovívavě, se vyznačují nízkou mírou empatie. Tito rodiče mají problém zaujmout pohled jiného člověka a nedokážou se vyrovnat s osobním strachem a nepohodlím v reakci na utrpení druhých, dodává autor studie.

Výsledky navíc potvrzují, že věk dítěte významně ovlivňuje rodičovské chování. Zdá se, že rodiče mladších dětí častěji používají tolerantní nebo příliš ochranitelskou disciplínu, zatímco rodiče starších dětí častěji používají trestnou disciplínu. S emocionální vřelostí rodiče souvisí i věk dítěte. Čím je dítě mladší, tím více citové vřelosti lze vidět v postojích jeho rodičů.

- Schopnost prožívat a vyjadřovat empatii a vděčnost začíná v dětství, ale pokračuje po celý život. Prožívání těchto emočních stavů rodiči nejen podporuje rozvoj empatie a vděčnosti u jejich dětí, ale přispívá i ke zdravějšímu a lepšímu rodičovství. Rodiče proto mohou posilovat rozvoj empatie prostřednictvím soucitu, péče o druhé a praktikování vděčnosti v každodenním životě – shrnuje doktorka Agnieszka Lasota, jejíž článek „K pozitivnímu rodičovství: Zkoumání vztahu mezi empatií a vděčností a rodičovskými postoji“ vyšel v časopise „Family Forum“.

Text: Ewelina Krajczyńska-Wujec / Nauka w Polsce , Łukasz Wspaniały

zdroj: uj.edu.pl