Ryby jsou pro velkou část lidstva životně důležitým zdrojem bílkovin, což z rybolovu činí klíčové ekonomické odvětví. Bohužel, podle údajů FAO/OSN z roku 2025 je 35 procent rybolovných zdrojů nadměrně využíváno a situace se stále zhoršuje. Nadměrné využívání se projevuje nejen úbytkem ekonomicky významných druhů ryb, ale také zakrslostí mnoha z nich. Například od roku 1996 do roku 2019 se maximální délka tresky v Baltském moři snížila ze 115 na 54 cm, což představuje desetinásobný pokles tělesné hmotnosti: ze 17,3 na 1,7 kg. Tato změna má genetickou složku. Zároveň se velikost, při které 50 procent jedinců dosáhne dospělosti, snížila ze 40 na 20 cm².

Prevence další degradace rybolovných zdrojů by měla být založena na co nejlepších vědeckých důkazech. To vyžaduje použití modelů založených na spolehlivých základech. V současné době používané modely rybích populací však obsahují řadu chybných předpokladů. Zaprvé, běžně používaná rovnice, která přesně popisuje individuální růst ryb, tzv. Bertalanffyho rovnice, je nesprávně interpretována. Ve svém modelu publikovaném v polovině 20. století Ludwig von Bertalanffy předpokládal, že zpomalení růstu ryb a mnoha dalších organismů prakticky na nulu je důsledkem klesajícího růstového potenciálu. Domníval se, že je to způsobeno tím, že rychlost tvorby tkání (anabolické procesy) se zvyšuje s velikostí těla pomaleji než rychlost rozkladu organické hmoty (katabolické procesy), dokud není nakonec dosaženo rovnovážného stavu. Novější hypotéza o původu Bertalanffyho růstové křivky předpokládá, že zvětšení plochy aktivního povrchu žaber nedrží krok s nárůstem tělesné hmotnosti, což vede k nedostatku kyslíku. Obě tato mechanistická vysvětlení jsou evolučně nepřijatelná, protože by omezila produkci potomstva. Druhým chybným předpokladem modelů řízení populací ryb je, že počet vyprodukovaných vajíček je úměrný tělesné hmotnosti samice (například 30 samic o hmotnosti 1 kg klade stejný počet vajíček jako jedna samice o hmotnosti 30 kg). Tento předpoklad byl před několika lety zpochybněn empirickým výzkumem, jelikož se ukázalo, že velká samice klade výrazně více jiker než menší samice o stejné hmotnosti.3 Doposud však neexistovalo přesvědčivé teoretické zdůvodnění takové „nadprodukce“. Za třetí, modely používané v rybolovu ignorují evoluční vliv, který má vykořisťování na populace ryb.

Článek „Evoluční adaptace na globální změny snižuje udržitelné výnosy z rybolovu“, publikovaný v časopise Science třemi autory: Janem Kozłowským z Ústavu environmentálních věd Biologické fakulty Jagellonské univerzity a Dustinem J. Marshallem a Craigem R. Whitem ze Školy biologických věd Monash University v Austrálii, je prostý výše uvedených nedostatků a navíc zohledňuje současnou změnu klimatu. Autoři použili evoluční model založený na teoretickém výzkumu Jana Kozłowského z doby před 40 lety, za předpokladu, že rostoucí ryby alokují energii získanou z potravy na růst a reprodukci způsobem, který maximalizuje celoživotní reprodukční úspěch. Optimální hospodaření s energií závisí do značné míry na vnější úmrtnosti: za vysoké úmrtnosti (například během intenzivního rybolovu) je optimální dospívat dříve a po dospívání alokovat větší část dostupných zdrojů na reprodukci, což vede ke snížení maximální velikosti těla. Autoři testovali tento model s využitím dat o více než 2 000 druzích z FishBase, největší světové databáze ryb. Prokázali, že model správně předpovídá křivky růstu ryb a věk v dospělosti a také vysvětluje neúměrnou produkci vajec velkými samicemi. Poté předpověděli budoucí úlovky 43 druhů mořských ryb, které dohromady tvoří přibližně 32 procent komerčně ulovených ryb, v kontextu klimatických změn. S rostoucími teplotami se očekává zvýšení úmrtnosti ryb,4 což by mělo vést ke snížení velikosti ryb. Výsledek je bohužel pesimistický. Pokud by evoluce neovlivnila zrání a růst ryb, model předpovídá pokles úlovků přibližně o 14 procent do roku 2100 v důsledku zvýšené úmrtnosti, za předpokladu zvýšení průměrné teploty o 2 °C od předindustriální doby. Proces evoluce je však nevyhnutelný a ryby se zmenší. V tomto případě se předpokládá 22% pokles hmotnosti ulovených ryb. Model obsahuje jedno významné zjednodušení: předpokládá, že ryby se budou vyskytovat na stejných místech, kde se vyskytují v současnosti, a pro tato místa se odhadují změny místní teploty oceánu. Pokud populace ryb migrují do chladnějších oblastí, jejich situace se sice zlepší, ale situace lidí, kteří jsou závislí na místním rybolovu, se zhorší.

zdroj: www.uj.edu.pl/wiadomosci/ autor:  Alicja Bielecka