Nastalý čas můžeme využít pro reflexi. Važme si toho, co jsme měli a co ještě máme (co jsme neztratili, protože situace je přechodná) a co jsme uznali za tak běžné, až jsme o to přestali dbát. Nejen, že jsme přestali dbát, ale dokonce jsme začali remcat a kritizovat. Je důležité si vážit komfortu, v jakém jsme do té doby žili. Dostupnost produktů, služeb, možnost svobody pohybu. V novém světě (po pandemii) bude důležité zamyslet se nad činy, aby se komfort stal součástí všech. Lepší mít normální dům mezi normálními, než palác v moři bídy, protože potom je jen otázka času, kdy nás v tom paláci napadnou. Často jsme nechávali bez povšimnutí bohatství kolem nás, krásy krajiny, výlety do okolí  – užívali jsme si pouze ty exotické, daleké a drahé. Vážili jsme si zdraví, nebo jsme ho vnímali tak samozřejmě, že nebyl důvod se jím zabývat? Vážili jsme si ho jako dar, nebo jsme s ním zacházeli jako prostředek, který efektivně výdělává?

Důležité je za těchto okolností poděkovat, že nastala chvíle, kdy můžeme zpomalit a zamyslet se, co se nachází kolem nás, jaké bohatství máme v okolní přírodě, ve vztazích s lidmi. Nastala chvíle zamyslet se, které relace a chování jsou naším bohatstvím a náleží je proto podporovat (nebo napravit), a které nám neslouží a je lepší s nimi skoncovat.

Jedná se o lekci úcty a vděčnosti toho, co je opravdu důležité: zdraví a život, přírodní zdroje, svoboda, svoboda pohybu, mezilidské vztahy dávající podporu. Toto všechno jsme považovali za samozřejmé, o co se nemusí dbát. Ale momentálně je to to nejdůležitější.

Investovali jsme do funkcí, společenských pozic, investovali jsme do uznání, majetku. Ano, i toto je důležité, i z toho žijeme. Ale pojďme se zamyslet kdo je důležitý dnes. Ředitel firmy sedící v karanténě? Nebo zdravotní sestra vyměňující obvazy a katetry, zemědělec uklízející hnůj nebo popelář? Jestli tito lidé nebudou, utopíme se ve vlastním blátě. Netvrdím ale ani, že materiálnost není důležitá. Pokud ale někdo investoval do materiálnosti a zanedbal zbývající (včetně mezilidských vztahů), čím se nyní stal a s čím nyní může počítat?

Stojí za to se právě teď podívat, jak moc jsme se v každodenním běhu honili za iluzí, a jak moc jsme zanedbali základní činnosti, protože od nich se odvíjí naše štěstí. Stojí za to se od začátku podívat kolik krásy máme kolem sebe, ale i kolik bahna a špíny jsme kolem sebe vytvořili. Nastal rovněž čas udělat si pořádek v sobě samých a kolem sebe. Kolik bylo problémů, které jsme si denně vytvářeli, kolik vznikalo hádek o nesmysly. To vše je teď nicotné, když stojíme tváří v tvář ohrožení.

Je nutné uvědomit si na kolik jsme globálně propojení, ale také odpovědní. Často jsme žili s myšlenkou „nestrkejme nos do něčeho co se nás netýká“, to všechno co se děje jde mimo nás, je to daleko. Přitom všecho je spojené se vším a všechno se týká všech. Každá moje volba, konání, má vliv na druhé. „Cti bližního svého“ – dojdeme konečně k uvědomění? Nebo je to pro pochopení pouze slabý otřes?

Využijme nastalý čas nejen pro strach a honbu za toaletním papírem (papír je ale taky důležitý) a snažme se ocenit to, co máme, naučit se mít úctu k tomu, co máme a najděme si čas na přehodnocení. Zamysleme se nanovo, co je skutečně důležité a co má hodnotu.

Krize pomine, ale jestli se z ní neponaučíme, čeká nás další lekce.

Autor: Aleksander Wolski,    sociolog,  Děkan odloučeného pracoviště Górnośląska Wyższa Szkoła Handlowa