17. 8. 2010, 15:59
OSTRAVA (ČTK, i-region.eu) Speciální těhotenské cvičení podstupují dvě březí slonice z ostravské zoologické zahrady. Oproti ženám, které se před porodem hlavně snaží najít správný způsob dýchání, na slonice čekají úplně jiné cviky. Učí se například snášet na nohou řetězy, zvykají si na odběry krve a hlavně cvičí, aby se až do porodu udržely ve výborné kondici.

Třiačtyřicetiletá slonice Jothi (Záře) a Vishesh (Výjimečná) se takto připravují každý den už deset měsíců. Minimálně půl roku ještě budou. Těhotenství sloních samic trvá až dva roky.
„Nácvik spočívá v tom, že se snažíme pečlivě dodržovat denní režim slonic,“ řekl ošetřovatel nastávajících sloních matek Pavel Zvolánek. U každé budoucí maminky je cvičení jiné. Obě si ale zvykají na přikládání řetězů.
„Ty ale zatím snáší jen starší slonice,“ dodal ošetřovatel. Starší se navíc učí snášet výplach rektálního otvoru. „To se nám může hodit při porodu či sonografii,“ uvedl Zvolánek. Mladší si zvyká především na odběry krve. „Je to ale pro ni stále hodně nepříjemný zážitek. V tomto směru jsme stále na začátku,“ doplnil.
Zvolánek právě prožívá vrchol své ošetřovatelské kariéry. V minulých letech za svůj největší úspěch považoval už to, že s chobotnatci mohl začít pracovat. „Miluji je od dětství,“ svěřil se muž, který se předtím věnoval žirafám a zebrám. Když začal pracovat se slony, věřil, že se jednou dočká i slůněte. Nečekal, že na cestě budou hned dvě najednou.
„Od začátku se sloninec stavěl na chov. Předpokládali jsme proto, že jednou tady mláďata
budou. Že to bude tak brzy a v takovém počtu, nás hodně překvapilo,“ přiznal ošetřovatel.
Společně se svým týmem se na ojedinělou záležitost pečlivě připravuje. „Je to velká zodpovědnost. Pět desítek let se v Česku na to čeká. Je to adrenalin, který postupně narůstá,“ popsal. Dodal, že z celého světa sbírá rady a doporučení. Dostal řadu filmů, které zachytily porody ve světových zahradách. Radí se sice s odborníky, ale při samotném porodu budou čtyři ostravští chovatelé na slonice sami. „Porod může nastat během dvou hodin. To k nám nikdo nestihne dojet. Musíme to zvládnout sami,“ míní.
Rizik je prý hodně. Především to, že 80 procent slůňat jak v zajetí, tak i v přírodě umírá. Jednak vinou různých infekcí, ale velkým nebezpečím pro ně jsou i samotné matky. „Slonice, zvláště prvorodička je po porodu vyděšená. Je to pro ni něco cizího, něco, co nezná. Navíc trpí bolestmi, a tak se stává, že mládě jediným úderem zabije,“ vysvětlil Zvolánek.
Právě proto učí budoucí sloní maminky, aby si zvykly na řetězy. Za ideálních podmínek by totiž slonice měly být spoutané, aby jim ošetřovatelé mohli v případě potřeby pomoci a slůně včas od matky oddělit. To se pravděpodobně podaří u starší slonice.
„Z cirkusu, kde vystupovala 15 let, je na řetězy zvyklá. Kontakt s ní je bezproblémový,“ uvedl chovatel a vzápětí dodal, že úplný opak je mladší samice. Ta není tak vstřícná a pro ošetřovatele je nebezpečná. Kontakt s ní je možný jen přes mohutné mříže. „V jejím případě asi nebudeme schopni u porodu asistovat. Pomoci by nám ale mohla další slonice Suseela. Ta je nejstarší a věříme, že se úspěšně zhostí role tety a babičky. Do pěti let žila v divočině, takže asi nějaké porody ve stádu zažila a pamatuje si na ně,“ míní Zvolánek. Samice Suseela by tak měla být tím, kdo slůně před případným útokem matky ochrání.
Stav, který Zvolánka a jeho kolegy příští rok na jaře čeká, shrnuje do tří slov. „Nezávidím si to,“ uvedl. Podle jeho kolegů z Ústí nad Labem, kde se v roce 2004 po umělém oplodnění narodilo mrtvé slůně, ale napětí v týmu ještě poroste. „Při pomyšlení na konec této cesty mám mrazivý pocit kolem žaludku. Je to z toho, že nás čeká něco velkého a nevíme přesně co.“
Fakt, že v Ostravě jsou hned dvě březí slonice indické, je mezinárodní úspěch. Na celém světě žije nyní v zajetí 26 březích slonic. Jothi je nejstarší z nich. Jde o její čtvrté slůně. Paradoxem ale navíc zůstává, že se během krátké doby může stát čerstvou matkou i babičkou. Vishesh je totiž její dcera. Obě samice do ostravské zoo přicestovaly v roce 2008 z irského Belfastu.
David Moravec