OSTRAVA (MSK, i-region.eu) Devátý ročník multikulturního festivalu Colours of Ostrava, který se koná od čtvrtku 15. do neděle 18. července, odtajňuje další zahraniční umělce.

Vietnamskou zpěvačku Huong Thanh, při jejímž zpěvu tají ledovce a fascinující mix elektroniky a severské hudby skupiny Valravn z Dánska a Faerských ostrovů.

Saigonská zpěvačka Huong Thanh své kořeny touží uchránit od zapomnění. Bezprostřední setkání s vietnamskou hudbou není zas tak jednoduché. Představa, že se vydáte do Vietnamu a v každé vesnici narazíte na její tradiční podobu, se ukázala být dost složitá.

Huong Thanh, žijící od svých sedmnácti let ve Francii o tom vypráví: „Skutečně je ve Vietnamu velmi obtížné narazit na tradiční hudbu. Musíte si sami zorganizovat soukromé koncerty a přivést muzikanty.“

Vyrůstala v Saigonu ve vážené hudební rodině. Její otec patřil k nejlepším zpěvákům tradice Cai Luong, druhu vietnamského operního divadla, který byl v roce 1917 upraven skupinou hudebníků z jihu země. Zahrnuli sem vlivy ostatních vietnamských divadel, s původem sahajícím až kamsi do dob čínského konfucianismu. Cai Luong ovšem do sebe vstřebávalo i další elementy, což míří k Huong Thanh – také ona se zbavuje obvyklé asijské zdrženlivosti ve vztahu k jiným kulturám. „Můj nynější pěvecký styl má své kořeny v Cai Luong. Je to ta nejhlubší věc, jakou jsem si mohla přivézt z domova,“ podotkla.

O zdánlivě emocí zbaveném hlasu Huong Thanh se rovněž traduje, že při jeho poslechu na poušti rozkvétají růže a tají ledovce. I z toho důvodu se stala ozdobou nejvýznamnějších světových festivalů.

 Kapela Valravn (Dánsko/Faerské ostrovy) na letošní Colours předvede fascinující mix elektroniky, syrové energie a severské lidové hudby. Když na Ostravu padne tma, zpěvačka Anny Katrin Egilstrød tanečně rozvlní do nepodobna tělo a efektně nasvícení Valravn zabuší do velkých bubnů, pocitu čehosi šamansky spřízněného se neubráníte.

Valravn, mytologický havran s nadpřirozenými schopnostmi, staví na prověřeném souběhu akustických nástrojů, jimž vévodí nyckelharpa, s elektronikou. Od roku 1997 získali tři významné dánské hudební ceny, vloni je pozvali na prestižní veletrh WOMEX a druhé, už výhradně autorské album Koder På Snor (Codes On String), chválí snad úplně každý.

Ozvěny tradiční severské hudby a poezie ošetřili nevídaným způsobem: silnou přesvědčivostí, hlasem a vizuálním temperamentem zpěvačky Anny. Za to, že připomíná Björk, nemůže: takhle holky na Faerských ostrovech, odkud pochází, zkrátka zpívají, to je tamní drsnou přírodou. Zbavit se dojmu, že s Anny na severské poměry až nepatřičně cloumají běsy, dá ale hodně přemýšlení. S baladickými příběhy – Dánové a Faeřané by s nimi mohli dávat školení – se rve jako s elfy; na samou hlasovou dřeň, přitom vlastně něžně. Před údery rituálních bubnů charismatická zpěvačka neutíká – ladně je obtančí.