Státní zámek v Hradci nad Moravicí se nachází v druhém největším parku na území Moravy a Slezska. Na rozdíl od ostatních není uzavřeným celkem, ale otevírá se volně do krajiny. Nejvyšší místo, odkud je vidět na Jeseníky se až do roku 1947 jmenovalo Vilémova výšina. K Bezručovým 80. narozeninám byla přejmenována na Bezručovu vyhlídku.

Historie státního zámku Hradec nad Moravicí

V období 1778 až 1945 drželo Hradec šest generací pruského knížecího rodu Lichnowských z Voštic a Werdenbergu. Velký požár z února 1796 podnítil celkovou adaptaci zámku, koncipovanou krnovským stavitelem Janem Mihatschem. Přes menší následné úpravy v duchu dobového historizmu si skvostně vybavená rezidence elitního aristokratického rodu regionu svůj klasicistní vzhled uchovala podnes; v 1. třetině 19. století byl založen 60-ti hektarový přírodně – krajinářský park výjimečné kompoziční a dendrologické úrovně. Mezi léty 1874 až 1891 vedli stavitelé A. Langer z Vratislavi a F. Händel z Výmaru přístavbu tzv. Červeného zámku s hradební zdí a Bílou věží. Architektonicky mimořádně atraktivní komplex inspirovaný režnými hrady německého středověku zahrnul mj. nezbytnou konírnu s kočárovnou.

Význam hradeckého ostrohu byl dán především strategicky výhodným utvářením terénu, nabízejícím bezpečné útočiště. Také proto někdejší slovanské hradisko z 8. století vystřídal kolem poloviny 11. století knížecí hrad Přemyslovců, přebudovaný o dvě století později českým králem Přemyslem Otakarem II. na výstavný hrad chráněný důkladnou fortifikací.

Od počátku 16. století dávali čeští panovníci zdejší zboží do zástavy. Posledním zástavním pánem byl Kašpar Pruskovský z Pruskova, který jej v roce 1585 získal do dědičného majetku a současně zahájil renesanční přestavbu stále ještě středověkého hradu na pohodlně zařízené sídlo s okrasnou zahradou a lesoparkem.

Hradecký zámecký areál - park

Počátky zámeckého parku spadají do doby po požáru v roce 1796. Zpočátku býval park jen v okolí zámku, teprve po úpravách v 19. století byl více rozšiřován. První spolehlivý doklad o parku je z roku 1834. Celý zámecký areál včetně lesoparku má rozlohu 136 ha; park pak 63 ha. Park se skládá z jehličnanů, které jsou zde zastoupeny jedlemi, modříny, borovicemi, smrky a severskými zerafy. Mezi vzácnější listnáče patří - liliovník tulipánokvětý, březovec trojtrnný, jasan převislý a platan javorolistý. Stáří stromů je značné a jejich věk dokazuje, že zde musely růst již v dřívějších dobách, než uvádí zřízení parku. Někteří jedinci mají 300 až 400 let a pamatují třicetiletou válku.

Příznačnou libůstkou dvou generací Lichnovských bylo zasazování památných kamenů a obelisků, upamatovávajících na význačné události nebo osobnosti. Některé jsou zachovány dosud, ale ty s německými nápisy už vesměs zmizely. Bylo jich nejméně 29. Nejstarší kámen je zřejmě z roku 1850, nejmladší pak z roku 1910. Kameny se nalézají nejen v zámeckém parku. K nejznámějším kamenům patří Bellaria, což v italštině znamená krásná řeka. Tak prý pojmenovali hosté z Vlach řeku Moravici, když ji spatřili. Další z kamenů (již zničených) připomínal stavbu cesty na Kalvarii v roce 1889, další byl mohutný pískovcový balvan na památku návštěvy Viléma I. s nápisem Kaiser Wilhelmhöhe 1871 - vrch císaře Viléma.

Zámek s překrásným parkem patří k nejnavštěvovanějším historickým lokalitám v Moravskoslezském kraji. Svým neodiskutovatelným půvabem je také častým dějištěm divadelních představení, vystoupení šermířských skupin, koncertů a svateb.

Zdroj: www.zamek-hradec.cz